Dětská touha po pozornosti je někdy pěkně vynalézavá a pro rodiče vyčerpávající. Co všechno si tihle malí caparti nedokáží vymyslet, abyste jim právě teď věnovali kus svého času! Každou mámu a každého tátu vykolejí, když jeho dítě začne vyvádět.

Proč to dělá, co se skrývá za jeho chováním?
·         Chce mi už tak malé dítě snad určovat, co přesně mám podle něj dělat?
·         Dávám mu málo lásky, myslí si, že jej nemám dostatečně rád?
·         Zkouší, kam až může ve svém chování zajít, aby si vynutil své?
 
Vězte, že poslední možnost je ta správná. Proto nezapomínejte, že vy jste ten, kdo určuje limity chování. Útlocitné povahy se nechají unést druhým bodem a pocítí vinu. Že by opravdu dávali svému malému trapiči málo citu a času? Ale tak trochu si za to taky můžete sami, protože spíše opak je pravdou. Totiž, že se kolem svého malého miláčka točíte až příliš a on to pak chce vždy, když si vzpomene. V tom případě zároveň platí i první možnost.
 
Kam až to může zajít
Do hodně vám nepříjemných situací. Vaše dítě si lehne na zem uprostřed chodníku, bude se vztekat v obchodě před regálem, abyste mu koupili, co tam vidí. Protože to by bylo, abych nepřipoutal pozornost a nevynutil si, co já chci! A jak je to skvělé, že jsem hned středem zájmu, když začnu jídlo házet pod stůl a pusu přestanu otevírat! Hned se se mnou mazlí, prosí mě a utěšují.
 
Jak z toho ven?
Brzy všichni rodiče zjistí, že trest za takové chování vyvolá opačný účinek – čili dítě přidá na svém nátlaku, křiku a vzteku. Je to těžké, ale jediná pomoc je nepolevit, nevyhovět, nevšímat si. Jen tak dítě zjistí, že takhle nic nezíská. Nevšímejte si lidí, kteří na vás budou vrhat zlé pohledy, že nedokážete své dítě utišit a ignorujete ho. Vy víte své. Víte, že vaši pozornost si dítě získá jen, když bude hodné a bude si hezky hrát – pak ho pochválíte, pohladíte a můžete ho i odměnit.