Druhá světová válka nepochybně byla hrozným obdobím. To se samozřejmě nutně odráží také v umělecké tvorbě. Snad na žádné téma nebylo napsáno tolik knih jako na téma druhá světová válka a totéž platí o filmech. Obvykle se jedná o historické filmy nebo dramata. Ovšem někteří filmaři se tématu ujímají po svém. Točí satiry a parodie na téma nacismus a Adolf Hitler. Těchto počinů najdeme v kinematografii nemalé množství. Někteří lidé to mohou vnímat s pohoršením, kde až je schopna satira zajít, někteří v tom zase vidí způsob, jak se s děsivou minulostí vyrovnat. Obě skupiny mají svým způsobem pravdu.

Zkuste se na to podívat takto. Asi nic by takového Hitlera nenaštvalo více než parodie na něj. A to za to přece stojí ne?

Asi nejznámějším produktem tohoto ražení je snímek Hanební pancharti, který natočil Quentin Tarantino a je zároveň autorem scénáře. O úspěšnosti svědčí skutečnost, že tento počin patří mezi nejoblíbenější filmy všech dob.

Velmi zdařilým počinem je také německý film A je to tady zase z německé produkce, který vznikl na motivy stejnojmenné knihy.

Jedná se o komedii, kdy se v současnosti objeví Adolf Hitler. Stává se hvězdou televize i internetu jako komik, kdy úspěšně paroduje sebe sama. Hrozné však je, že lidé ho nevnímají jako plánovaného komika, ale s jeho názory se ztotožňují. Ti, kteří jsou znepokojeni uprchlickou krizí, jsou dokonce připraveni ho následovat. Vždyť on má své charisma, nazývá věci pravými jmény. A kdyby věděli, že to není jen dokonalý imitátor, ale vůdce samotný, snad by jim to ani nevadilo. Jen redaktor, který tuto staronovou hvězdu objevil, si časem uvědomuje skutečnost a končí na uzavřeném oddělení psychiatrie.

Jedná se sice o komedii, ale zároveň po jejím vzhlédnutí má člověk, který u filmů přemýšlí, i divný pocit z toho, že člověk by snad v zájmu řešení národní krize opět dokázal podlehnout charismatickému člověku, aniž by si uvědomil, že je to charisma opravdu ďábelské.