Jestli měla některá z hereček předválečného filmu charizma, přirozenou krásu i inteligenci, byla to právě Nataša Gollová. Její vzhled nebyl nikterak vyumělkovaný, vždy působila přirozeně a vesele. V některých filmech se představila téměř jako éterická víla, v jiných jako žena zkoušená osudem a cizí ji nebyly ani role potřeštěných dívek s téměř chlapeckým chováním.

Dívka z dobré rodiny
Pokud se jen trochu zajímáte o českou historii, nebude vám jméno Goll, neznámé. Jaroslav Goll byl totiž uznávaný český historik a právě po něm převzala na začátku kariéry herečka příjmení. Její rodné jméno však byla Hodáčová. Narodila se 27. 2. 1912 do zámožné a intelektuální rodiny, její tatínek byl právníkem a politikem. Maminka milovala umění, jméno pro dceru vybrala podle hrdinky Tolstého románu Vojna a mír. Nataša tak odmala hrála na klavír, chodila na balet a učila se cizí jazyky. Navzdory svým studijním úspěchům, rozhodla se dát přednost umění, plně se oddala divadlu a posléze i filmu. Brzy se díky svému talentu stala uznávanou herečkou, netěžila jen ze svého vzhledu, jako tomu bylo u jiných hereček té doby, ale opravdu měla herecké nadání.

Žila naplno
Kromě hraní na divadle, se z ní brzy stala i filmová hvězda. Nezapomínala však ani na své zájmy a přátele. Její dobrou přítelkyní byla Adina Mandlová, tedy alespoň do té doby, než se nepohodly kvůli jednomu muži, obě totiž milovaly Wilhelma Söhnela, který měl velké slovo u protektorátního filmu. Nataša milovala zvířata, ráda pracovala na zahrádce. Uměla si vychutnat dobré jídlo a pití, které se bohužel později podepsalo na jejím zdraví. Nejúspěšnější filmy natočila právě v období války, za všechny zmiňme například filmy Kristián, Eva tropí hlouposti čiHotel modrá hvězda.
S koncem války přišly smutné časy
Byla určitým symbolem válečné éry, a i když s Němci nikdy nekolaborovala, byla po válce obviněna podobně jako mnozí další herci z vlastizrady. Dobrovolně odešla pomáhat zraněným do Terezína, zde se nakazila tyfem a málem zemřela. Později se provdala za Karla Konstantina, ředitele českobudějovického divadla. Bohužel moc šťastné nepila, manžel dost pil a děti také neměli. Její velkou láskou byl zakladatel dadaismu, francouzský básník Tristan Tzara, naposledy se však viděli roku 1948. Po smrti milované matky a manžela se uzavřela do sebe, své smutky léčila alkoholem. Zemřela opuštěná roku 1988 v domově důchodců.